Proč vlastně bloguju?

Ono vlastně přijít na nějaký skvělý námět na článek může trvat několik týdnů, stovky hodin prosezených za počítačem u klávesnice a přemýšlení nad tím, co bych vlastně chtěla napsat, a hlavně jak to napsat, aby to mělo aspoň trochu hlavu a patu, a především nějakou myšlenku. Nějaký potenciál „přinutit“ čtenáře dočíst článek do konce a třeba, aby se mu chtělo článek okomentovat, pokud možno nějakou konstruktivní kritikou, o které je v poslední době, co tak čtu, hodně napsáno a hodně namluveno.

Pro blogera je totiž největším úspěchem (aspoň já to tak beru), aby čtenář nějak ohodnotil jeho práci, jeho snahu. A touhle myšlenkou vzniká můj nový článek. (Je to tak, sedím právě teď za klávesnicí a vypisuju své pocity a myšlenky a snažím se do toho vložit kousek sebe). Kousek mého introvertního já.

Emoce

Prvním bodem, proč vlastně bloguju je asi fakt, že když se pustím do psaní páru písmenek, do wordového dokumentu je asi to, že dokážu vybít nějaké své emoce a nějakou určitou náladu. Každým klepem do klávesnice, každým jediným písmenkem se dokážu posunout někam dál, pokaždé si říkám: „Jo může to být lepší!“ a ono to časem lepší je.

Když se teďka zpětně dívám na své starší články, nemusí být ani z tohoto blogu, tak se dívám, jak se vlastně měním, jak měním svoje názory, jak o určitých věcech přemýšlím teď a jak jsem o nich přemýšlela kdysi. Jak rostu nejenom fyzicky ale i psychicky. Je to pro mě vlastně taková malá výhra najít si čas a vybít si svoje emoce do tak něčeho maličkého z toho mého milovaného světa.

Plastické operace

Dnešním článkem mě inspirovalo hodně lidí. Ať už z internetového nebo reálného světa. 

Myslíte si, že vždy a pokaždé poznáte někoho, kdo si prošel plastikou? Jestli ano, tak vás musím bohužel zklamat, protože takových lidí, co si plastikou prošli je stále víc a víc a ne vždy to jde lehce poznat. Já osobně jsem si myslela, že někdo který je v mém věku ještě nebyl na plastice, ale popravdě - myslet je nic vědět.

*zdroj: www.prozeny.blesk.cz

Strach

Každý z nás měl někdy z něčeho strach. Ať už je to strach o někoho, o něco nebo strach všeobecně.

Moje první otázka tedy zní. 

Máš strach?

Já jsem nehorázný strašpytel a bojím se poměrně hodně věcí. Ať už je to strach o mé nejbližší nebo taky plno různých věcí jako například, že se bojím, co bude v budoucnosti. Snažím se hodně o to, aby můj strach nebyl takový, jaký nechci. A to aby rostl. Podle mě nejhorší je, když máte o někoho strach a tento stav vás "ochromí" natolik, že se ve vaší hlavě mihnou samé negativní a ošklivé věci - jako nějaký hororový příběh, samozřejmě podle skutečné události.

Jedno přísloví praví: "Strach zabíjí myšlení."

A taky to je taková poněkud hodně výstižná věta. Co myslíte? 

Internetová doba

Krásný slunečný a pro mě i prázdninový den vám přeju!

Dnešní den pro mě byl fakt hektický, tudíž jsem začala přemýšlet.. Jak určitě znáte mé myšlenkové pochody, tak je zřejmé, že dneska to bude opět zamyšlení. A dneska je to podle nadpisu: Internetová doba.

Vesmír - nekonečnost nebo pouhá historka?

Zdravím všechny zde přítomné! (nemyslím to nějak zle :D)

Dneska mám pro vás další článek o vesmíru.. Předpokládám, že to bude poněkud delší, protože tohle téma je probírané snad všude, jen člověka nedonutí nad tím přemýšlet poněkud do hloubky a přesně o tomhle bude dnešní článek. Zároveň jsem taky změnila vzhled blogu, to jste si ale mohli všimnout. 

Jak vznikl?

Je snad milony a miliony spekulací o tom, jak vlastně vesmír vznikl. Velký třesk, Bůh apod. Dodnes vlastně ani nevím, k čemu se více přiklonit. Je to jenom souhra náhod nebo co to vlastně je?

Říká se, že vesmír vznikl asi před necelými čtrnácti miliardami let, ale stejně si myslím, že to bylo ještě dávno před tím. Nevím jak mám ten pocit přesně popsat. Jak s radostí říkám - cítím to v kostech :D. Ale zpátky k tématu. Nejčastější a podlě mě i nejpravděpodobnější vznik byl z jednoho, jen jednoho, malého nekonečného bodu, který se určitým způsobem roztahoval nebo taky rozpínat. Samozřejmě musela být neskutečná teplota, tlak a další neodlučitelné prvky. A potom následovalo něco velikého. - Velký třesk

Nad životem

Krásný slunečný den vám všem! 

mám tady další várku zamyšlení. Opět mi to nedalo a prostě píšu. Vím, že je to po delší době, ale i přesto vám sice opožděně přeji Šťastný nový rok, ať se vám hlavně vyplní všechno, co si přejete - především předsevzetí - že ano! Ale zpátky k dnešnímu článku...

Vemte si, že já jsem já. A měla bych možnost se pozorovat někde shora. (Doufám, že teďka chápete, co myslím.) A teďka bych viděla úplně všechno, co dělám všední dny dělám - úplně všechno.. Mé nahoře by vidělo úplně všechno. Jakoby to byl můj stín nahoře. Něco co by mě neustále doprovázelo, něco, co bych já zespoda neviděla, jenom já seshora bych viděla všechno co dělám. (jazykolamy - fuj). Doufám, že jste mi alespoň trochu porozuměli.

Sny

Ahoj! 

dnešní článek jsem se už rozhodovala udělat už před nějakou dobou, ale až teďka na to nějak přišlo. Vůbec jsem v poslední době neměla čas na blog, což mě mrzí, ale jinak to prostě nešlo. Ale abych zase hodinu nevykládala o nesmyslech, tak se do toho rovnou vrhnu! 

Sny můžeme chápat hned z několika hledisek. Sen jakožto, co se nám zdá v noci, když spíme. 2. možnost jako sen, co si přejeme. Chci se dneska zaměřit na obě tyto skupiny a doufám, že se mi to podaří. Bude to zároveň i pro vás takové zamyšlení.

Masky

Krásný den vám všem! :)

Dneska jsem si pro vás připravila trochu, jak to říct, článek na zamyšlení. Doufám, že vás tento článek trochu nadchne a že budete v tomto aktivní. Děkuji předem za vaše pěkné komentáře a jdeme na to. (Vím, že tento článek je po neskutečně dlouhé době, ale blogování pro mě není povinnost. Beru to jako svůj odpočinek, místo, kde můžu vyjádřit své pocity.)

Nejprve vezmu masku z vizuálního vzhledu. Některá se mračí, některá se usmívá, některá je smutná, druhá zase šťastná a veselá.

A když se jedná o masky vnitřní, čili neviditelné – probíhá to s nimi úplně stejně, jako s těmi viditelnými. Nikdo mi prosím vás neříkejte, že jste se určitým způsobem nezměnili, když jste poznali nějakého člověka, kterému jste se chtěli zalíbit atp..

A ne každý člověk má takovou tu „falešnou“ masku jen jednu. Někdo jich má 10 jiný zase 20. Nyní, bych vám ráda ukázala jednu animaci, kterou vám níže vysvětlím. (btw. ten gif mě stál plno času a nervů, protože je to můj první vytvořený gif na světě.. :D Takže si toho važte!)