publikováno 2.prosince 2017 (tennsie.com)
Čau ahoj!
mám asi tendence se svěřovat ve všem, což asi není úplně moje nejlepší stránka.. V určitých věcech je fajn udržet si tajemno..! Ne tajemno, ale tajemství. Copak já dokážu?
Zrovn teď mi zase tečou slzy. U sedmičky vína se každý cítí asi fajn, ale sám? Od té doby co jsem tady v praze se cítím tak sama a tak samotná, že to ani slovy nedokážu popsat! Nemám tady žádný kamarády. Jen lidi co si na něco hrajou a přetvařujou se. Jenom lidi, kteří si něco dokazujou, proto mi teď tečou slzy. Protože to víno si nevypiju s mojí "best friend", protože tady nemám nikoho, kdo mě nezradí, nikoho kdo mi řekne, "Oukej. Bude to lepší."
Asi se utápím sama v sobě. Proč?!
Asi bych si měla najít psychologa.
Asi bych neměla chodit do obchodu pro Coca-Colu a víno. Asi bych měla být lepší. Ale já to nedokážu.
Nedokážu být ani lepší dcera, ani lepší kamarádka, kterou by měl aspoň někdo trochu rád. Jsem asi trochu v depresi z toho, co se kolem mě děje.
Poslední rok za to stál. Hledala jsem práci. Hledala jsem bydlení. Stále hledám kamarády. A zase hledám práci. Uf.. je toho na mě asi moc?
Nevím, co si chci tímhle článkem dokazovat.. Asi to, že jsem alkoholik? Vážně? Nejsem, at all.
V týhle zasraný době se nedá nikomu věřit. Ani té prodavačce, co vám prodává rohlík.
Mám v sobě tolik zlosti a tolik zklamání, že se to nedá ani popsat. Proto mi slzy stékají jako déšť po deštníku.
Asi je to paradox, ža vždycky když píšu, tak se cítím mizerně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Cením si každého milého komentáře. Je pro mě podporou, motivací k psaní dalších článků a známkou toho, že tento blog má smysl.