Nad životem

Krásný slunečný den vám všem! 

mám tady další várku zamyšlení. Opět mi to nedalo a prostě píšu. Vím, že je to po delší době, ale i přesto vám sice opožděně přeji Šťastný nový rok, ať se vám hlavně vyplní všechno, co si přejete - především předsevzetí - že ano! Ale zpátky k dnešnímu článku...

Vemte si, že já jsem já. A měla bych možnost se pozorovat někde shora. (Doufám, že teďka chápete, co myslím.) A teďka bych viděla úplně všechno, co dělám všední dny dělám - úplně všechno.. Mé nahoře by vidělo úplně všechno. Jakoby to byl můj stín nahoře. Něco co by mě neustále doprovázelo, něco, co bych já zespoda neviděla, jenom já seshora bych viděla všechno co dělám. (jazykolamy - fuj). Doufám, že jste mi alespoň trochu porozuměli.

Čím na to narážím? 

Každý děláme chyby, i já i vy. A ne každá je stejná - to je snad jasné. Ale kdyby existovalo něco, co by bylo nade mnou, tak by to bylo jiné. Měla bych 2 já - to je věc první a věc druhá je ta, že bych měla možnost se těch chyb určitým způsobem vyvarovat. Ale na druhou stranu - kdyby chyby nebyly (kdyby=chyby), tak by ten život vlastně stál za nic. Nic by nebylo skvělé, nic by nebylo o trochu horší. Nebylo by, jak říkám, žádné vzrůšo. A kdyby nebylo žádné vzrůšo? Nebyla by žádná sranda. A bez srandy... bla bla bla.. 

Ale zase odbíhám od tématu... 

Napadlo mě ještě jedno, jak tohle téma můžete pochopit a to pozamyšlení nad životem v minulosti. Jednoduše: Zamyšlení nad minulostí, abysme se pochopili všichni. Nevím, jak vy, ale já se snažím žít především přítomností, protože ten kdo ne, tak nežije. Nějak tak to bylo v jednom příšloví.
Budoucnost je sice každým dnem, když si tak vezmu v potaz. Neskutečně by mě zajímalo, jak to bude např. za 5-10 let. Jestli tady budeme lítat vzduchem v autech nebo... já si to ani radši představovat nechci.

Jsou nějaké chyby, které nedokážete odpustit?
Žijete přítomností? Bojíte se budoucnosti?