Co to k sakru znamená.

publikováno: 6.května 2018 (tennsie.com)

Znáte to, když o tobě okolí ví víc než ty o sobě?

V poslední době je to s těma lidma fakt hnus, je to furt dokola. Pomluvy, lži.. A to víc tě to raní, když je to  tvoje okolí.
Není se čemu divit, svět jde do prčic a lidi s ním.
Hlavně aby se měl každý dobře jenom sám pro sebe. 

Hamty, hamty ať mám tamty. 

Každý den to vidím na ulici, jak jsou lidi se svým životem nespokojení a proto řeší ty ostatní. Přičemž si absolutně neuvědomujou že by se občas mohli podívat na sebe. A o co hůř. Mohli by si taky sáhnout do svýho svědomí, co vlastně udělali špatně. Hm? 

Lidi fakt nejsou šťastný a s lidma je to neštěstí.

Posun o kus dopředu?

publikováno: 4.února 2018 (tennsie.com)

"I malé krůčky jsou posun dopředu." 
                                - Tennsie 2018

Jo, ne každý den je posvícení. A myslím, že každej den neubíhá stejně rychle. Protože HALÓ! Je rok 2018 a k tomu už únor? Strašně rychle to ubíhá a nedokážu si zpětně představit jakou, že to neovladatelnou rychlostí.

Ne, letos už jsem si nedávala další předsevzetí, protože vím, že už to vážně nemá smysl.. Když budu chtít něco se sebou udělat, tak to udělám i během roku. Příjde mi to jako zbytečně se uvádět do depresí jenom kvůli tomu, že jsem nevycvičila deset kilo a k tomu nenapekla pekáč buchet. Proč to dělá nekdo dobrovolně?

A sice! Ten rok 2018 začal opravdu krásně. Ne, teďka to fakt není ironie. Začal opravdu hezky. Až po pár týdnech se to začalo kazit.

Budu se stěhovat. 

Podruhé do půl roku. Jo, je to možné. Prostě si se spolubydlícíma nerozumíme. Šlus, ende. Dalo se s tím počítat. 

Jak se říká.. New year - New me. 
V tomto případě NEEXISTUJE.

Tak ještě závěrem bych Vám chtěla popřát, aby ten rok 2018 byl fakt lepšejší. Prd lepšejší! Nejlepšejší! Haha. Třeba bude :) Musíme tomu věřit. 

Přiznání? Nebo...?

publikováno 2.prosince 2017 (tennsie.com)

Čau ahoj! 

mám asi tendence se svěřovat ve všem, což asi není úplně moje nejlepší stránka.. V určitých věcech je fajn udržet si tajemno..! Ne tajemno, ale tajemství. Copak já dokážu? 

Zrovn teď mi zase tečou slzy. U sedmičky vína se každý cítí asi fajn, ale sám? Od té doby co jsem tady v praze se cítím tak sama a tak samotná, že to ani slovy nedokážu popsat! Nemám tady žádný kamarády. Jen lidi co si na něco hrajou a přetvařujou se. Jenom lidi, kteří si něco dokazujou, proto mi teď tečou slzy. Protože to víno si nevypiju s mojí "best friend", protože tady nemám nikoho, kdo mě nezradí, nikoho kdo mi řekne, "Oukej. Bude to lepší."

Asi se utápím sama v sobě. Proč?! 

Asi bych si měla najít psychologa.

Asi bych neměla chodit do obchodu pro Coca-Colu a víno. Asi bych měla být lepší. Ale já to nedokážu. 

Nedokážu být ani lepší dcera, ani lepší kamarádka, kterou by měl aspoň někdo trochu rád. Jsem asi trochu v depresi z toho, co se kolem mě děje. 

Poslední rok za to stál. Hledala jsem práci. Hledala jsem bydlení. Stále hledám kamarády. A zase hledám práci. Uf.. je toho na mě asi moc? 

Nevím, co si chci tímhle článkem dokazovat.. Asi to, že jsem alkoholik? Vážně? Nejsem, at all. 

V týhle zasraný době se nedá nikomu věřit. Ani té prodavačce, co vám prodává rohlík.

Mám v sobě tolik zlosti a tolik zklamání, že se to nedá ani popsat. Proto mi slzy stékají jako déšť po deštníku. 

Asi je to paradox, ža vždycky když píšu, tak se cítím mizerně. 

Thirteen reasons why | 13 důvodů proč

publikováno: 1.listopadu 2017

Asi před týdnem jsem dosledovala seriál Thirteen reasons why.. 

Potřebovala jsem asi nejaký prostor mezi tím, než jsem napsala tenhle článek, ale asi to zjevně nepomohlo, abych si nějak srovnala nějaký ucelený názor. V tohle případě to bohužel nelze. Nevím přoč, ale je to tak. 

Jedná se o poměrně nový seriál, obsahující zatím jen jednu sérii s 13 díly. Každý z nich má v průměru 50-60 minut, takže vás to docela zabaví, jako to zabavilo i mě. Druhá série by měla taky být, každopádně na ni mám síšené názory. Nevím jestli je fajn to dál zozpitvávat.
Tíhle chci ještě poděkovat Terezce, která mě do tohodle světa 13 reasons dostala! Děkuju! ♥

O čem to vlastně je? 
O holce, co je na střední škole a zabije se. Spáchá sebevraždu. A předtím, než to udělá nahraje kazety o tom, proč sebevraždu spáchala. Na každé z těch kazet je nějaký člověk, který se něčím provinil, případně ji nějak ublížil ať už psychicky nebo fyzicky.
Potom se kazety dostanou ke klukovi jménem Clay a veškerá "sranda" začíná. Jedná se o kluka, který byl do ní nehoráznou dobu zamilovaný.. No a znáte to, začne přidělávat pod ohněm.
Zbytek vám, včetně tebe, neřeknu, musíte se na to podívat :). Klidně si pak o tom můžem popovídat :)

Nespokojenost.

publikováno: 10.září 2017 (tennsie.com)

V dnešní době je úplně normální, aby člověk s něčím nebo někým nebyl spokojený. Tamto a támhleto. Pořád něco. Ale o to horší pak je, že je někdo nespokojený s váma. Na jednu stranu můžete potvrdit, že je s váma něco ne úplně OK, ale na druhou stranu to ve vás úplně vře, že máte chuť se vším mrsknout o zem a veškerou snahu poslat ta tam.. A tohle se mi poslední zhruba 2 měsíce děje. 

S výše zmíněnými věcmi jsem se setkala. Bylo to všechno na rychlo. Musela jsem si během 2 měsíců najít nějaké spolubydlení (protože co si budem namlouvat, ale v Praze člověk byt neutáhne sám), do té doby se i přestěhovat - chybí mi ještě posledních pár dní a musím být pryč, což znamená, že má člověk nervy oprávněně. (Jo, už mi chybí jen pár věcí, ale i tak.)
A nejenom, že jsem měla tyto starosti (které ještě mám), tak aby toho nebylo málo, tak jsem začala dostávat v práci nehezké feedbacky od brigádníků, ale i od lidí na vyšších pozicích. Což mi do mého stavu moc nepomohlo. Zároveň moje šéfová má dovolenou, takže se o celý provoz starám společně s jednou brigádnicí (Terezkou), které děkuju za její pomoc a pychickou podporu! Takže mám nejen nervy v práci, ale mám nervy i doma, což znamená, že na tom psychicky nejsem vůbec dobře. Necítím se dobře. Mám chuť odjet někam pryč, kde mě nikdo nenajde, bez telefonu!!!!, bez notebooku!!!!, jenom s nějakýma lidma, kteří jsou mi nejmilejší a se kterýma ráda trávím čas. Ale co do toho, takových lidí moc nemám, díky mami! ♥ Všichni kamarádi a podle mě největší podpora, je u mě doma - na Moravě.

Takže jak jde čas, tak mi připadá, že začínám trpět trošku depresema, no. Přestávám si s lidma rozumět. Nejhorší pro mě je, že pracuju s lidma a musím s nima vycházet. Takže jenom příjdu domů, jdu brečet, nachvíli je to OK a další den to jde nastejno. Asi si začnu hledat nějakého psychologa.. Nebo nevim.. 

xx.