Proč vlastně bloguju?

Ono vlastně přijít na nějaký skvělý námět na článek může trvat několik týdnů, stovky hodin prosezených za počítačem u klávesnice a přemýšlení nad tím, co bych vlastně chtěla napsat, a hlavně jak to napsat, aby to mělo aspoň trochu hlavu a patu, a především nějakou myšlenku. Nějaký potenciál „přinutit“ čtenáře dočíst článek do konce a třeba, aby se mu chtělo článek okomentovat, pokud možno nějakou konstruktivní kritikou, o které je v poslední době, co tak čtu, hodně napsáno a hodně namluveno.

Pro blogera je totiž největším úspěchem (aspoň já to tak beru), aby čtenář nějak ohodnotil jeho práci, jeho snahu. A touhle myšlenkou vzniká můj nový článek. (Je to tak, sedím právě teď za klávesnicí a vypisuju své pocity a myšlenky a snažím se do toho vložit kousek sebe). Kousek mého introvertního já.

Emoce

Prvním bodem, proč vlastně bloguju je asi fakt, že když se pustím do psaní páru písmenek, do wordového dokumentu je asi to, že dokážu vybít nějaké své emoce a nějakou určitou náladu. Každým klepem do klávesnice, každým jediným písmenkem se dokážu posunout někam dál, pokaždé si říkám: „Jo může to být lepší!“ a ono to časem lepší je.

Když se teďka zpětně dívám na své starší články, nemusí být ani z tohoto blogu, tak se dívám, jak se vlastně měním, jak měním svoje názory, jak o určitých věcech přemýšlím teď a jak jsem o nich přemýšlela kdysi. Jak rostu nejenom fyzicky ale i psychicky. Je to pro mě vlastně taková malá výhra najít si čas a vybít si svoje emoce do tak něčeho maličkého z toho mého milovaného světa.

                                                     Postrádající smysl?

Dalším bodem bude se asi podělit o něco s vámi, něco vám předat, i právě tobě, když to teďka čteš! Není nic horšího než psát nějaký článek, který má sice super titulek, může mít tisíce zhlédnutí a plno komentářů pod sebou, ale pokud nebude plnit tuto funkci, aby na něco upozornil nebo něco čtenáři předal, postrádá nějaké blogování smysl. I já si doteď myslím, že si ani nezasloužím mít status Blogera, teda spíše Blogerky, protože takových článků mám jenom malé zrníčko, ale o to více si jich vážím, o to více mě později fascinují a já si říkám, že aspoň něco mělo smysl!

Kvalita s péčí

Bodem s číslem 3 bych chtěla zvýraznit myšlenku, která je pro mě hodně podstatná především jako pro čtenáře. Našla jsem si pár blogů, které jsem si díky tomu neuvěřitelně oblíbila, a to je jedinou věcí. A tou je věc, že méně je více. Není pro mě důležité, aby vycházely kvalitní články často a pravidelně, protože psát kvalitní obsah blogu a věnovat mu tu péči prostě trvá nějaký čas. A já to zohledňuju, stejně jako by to měli dělat i jiní čtenáři. Někdo si možná na kvalitní článek nepotrpí nebo nevím, ale jsem zkrátka toho názoru, že věnovat tomu ten čas se zkrátka vyplatí, zvlášť když se jedná o něco takového jako blog a prezentace sebe sama.

Protože ať už si to chcete nebo nechcete přiznat. Z blogování je v dnešní době trend. Není to už o pocitech, není to o tom, aby se člověk nějakým způsobem našel, ale jenom o tom, kdo je lepší, kdo toho má víc a kdo krásnější a bohatší. 

Jak to máš ty?